SHOCart Liga

Letošní ročník SL jsme zakončili VIPrahlými Dušemi na Zrcadlové Koze v malebném kraji Hruboskalska. Vydali jsme se hledat kontroly, které Venca umístil na romantická místa (kapličky, kamenné sochy), ale také na vrchol Kozákova, do zatopeného lomu a do jeskyně. Dvojice se zde mohly poměřit s Pavlem Štrynclem, který nikým nezpomalován, objel skoro všechny kontroly, jak má zaznamenáno na play-map.com.

Došlo k posledním soubojům v konečném žebříčeku SL. Tři nejlepší v každé kategorii dostali pěkné ceny od firmy Shocart. Vítězům gratulujeme.

Ale hlavně děkujeme všem, kteří na některou akci SL přijeli zazávodit. Připravujeme závody pro vás a největší odměnou pro pořadatele závodů je právě vysoký počet účastníků.

Letos přibyla do SL další akce - již 14. podnik. To je už docela vysoký počet. Letos se dokonce nenašel nikdo, kdo by byl na všech akcích. Je tu však skupina nezmarů, kteří objeli skoro všechny, a neodradilo je ani vedro na Ruletě, ani déšť na Kolotoči, nebo kopce na Františkově bludičce.

Dušema samozřejmě nic nekončí - naopak už nám chodí pozvánky na další akce. Tak např. už 19. 10. proběhne Pojizerský pohár.

Tak ahoj na kole!

Tak už se nám neúprosně blíží letošní finále SL. Jako lahůdku na závěr jsme pro vás vybrali atraktivní prostředí Českého ráje, se startem na Zrcadlové Koze u Turnova, kde už se na vás připravují a těší se, že večer hezky posedíme, pokecáme a … pokud si vezmete nějaké hudební nástroje, bude to i s hudbou. Podíváte se na Malou Skálu, Hamštejn, Kozákov, uvidíte skalní údolí, zatopené i nezatopené lomy, jeskyně, podzemí tajemného hradu, skalní kaple, kapličky, studánky a úžasné výhledy.

Letos proběhne již třetí ročník Žižkova Voka v Jižních Čechách. Centrum závodu se přesune na Harrachovku. Pokud jste někdy sjížděli Lužnici, tak restauraci možná znáte. Posezení na břehu řeky se nachází kousek po toku od Tábora k Bechyni. Lužnice zde protéká hlubokým údolím a okolní krajina je oproti rovinatému východnímu okolí Tábora více zvrásněná. Terén je zde tvarován drobnými přítoky a nabízí spoustu možností pro umístění kontrol. Nejen z tohoto důvodu tu v okolí v minulých letech proběhlo několik větších závodů: EPO survival a Czech adventure race namátkou... Nedaleko restaurace se nachází Modrý lom, kde vede množství jištěných horolezeckých skal a ještě kousek dál směrem do Tábora naleznete Ferratu. Úvazky tedy s sebou.

Pořadatelé budou rádi, když se přihlásíte a na akci přijedete. Přece jenom to dělají pro vás. Kdo to stihne do konce měsíce, bude mít ještě zlevněné startovné.

Specialitou Voka je kategorie veteránů, která je až od 100 let součtu.

S Bike Music Festem mám spojeno nespočet vzpomínek, zážitků s kamarády, kdy jsme ještě neuměli moc jezdit, o to víc jsme ale blbli na fesťáku, ale už i večer před závodem. Jak jsme spali mezi ovcemi, jak Větrák lezl do popelnice, jak jsme zmokli, jak nám málem uplavaly kola při povodních, … A pak Majklovy příhody, kterým teď už nikdo neuvěří, že se fakt staly. Ale to je už dávno a o víkendu tu byl nový ročník.

Jeden z nejstarších závodů u nás dostát několika změn. Už několik let se jezdí ve dvojicích a letos jsme místo sjezdovky vyjížděli cestu. Dříve se měřilo, kdo vyjede, jak vysoko, nyní se stopoval čas.

Pořadatelé nám připravili 6 hodin ježdění v Jizerských horách od Jizery po Jablonec. Některé dvojice po startu vyjeli na sever, my vyrazili na jih, kde nás čekal přívětivější terén. Každou akci Shocartligy staví jiný pořadatelský tým, proto je každý závod něčím jiný a specifický. Saša se například nebojí dát kontroly i na hůře přístupná místa. K jedné z kontrol jsem pár metrů plaval. Chápu Sašu, že neodolal pokušení, protože zatopený lom byl vážně moc pěkný a voda čistá a teplá. Z dalších specialit např. skupina kontrol, za jejichž sebrání jsme obdrželi zajímavý bonus 100 bodů. Skupina zahrnovala 8 kontrol rozesetých po celé mapě. Všechny visely na vysílačích, tzn. byly na kopcích a bonus tým získal jen v případě oražení všech 8 kontrol. Určitě to nebyl snadný bonus. Kontroly byly povětšinou umístěné na vedlejších cestách, kde se dalo jet pěkně na kole. U kontrol, na které jsme v sobotu jeli, mapa pěkně seděla a všechny kontroly jsme našli uprostřed kolečka. Na dvou místech jsme se fotili, protože někdo sebral lampion, ale to se holt někdy stane.

Poslední dobou parťáky střídám jako Větrák milenky. Tentokrát jsem do dvojice měl legendu českého MTBO Kamenáče. Odbyl jsem si premiéru ve veteránech, protože s Kamenáčem se do vetošů dostane každý, ať je mladý sebe víc. Kdyby jel s dítětem, museli by pro něj zavést kategorii RD+. Věk mu však neubral moc na výkonnosti, pořád jezdí tak, že by smáznul půlku áčkařů v českém poháru. Z kopce to pouští, co to de. Kdo brzdí, nevyhrává, říkal. Zajímavý zážitek mám ze sjezdu bobové dráhy, když jsem neodolal a část dráhy jsem sjel.

První etapa (MTBO) se nám povedla. Kamenáč sice pak v mapě našel lepší postup mezi na západě prostoru, ale za mě určitě dobrý. Objížděli jsme mapu po obvodu, sebrali obě osmdesátky a všechny vysílače do série. Studniční hřeben jsme nejeli, protože nám nezapadal do strategie. Kdo se tam vydal a červenou hřebenovku nezná, mohl být překvapený, že se nedá moc dobře na kole jet, ale to se dá čekat, když podél ní jsou značky skal a spousta vrstevcnic. Ale myslím, že to pro ně musel být zajímavý zážitek, na který budou vzpomínat rádi.

Nám cesta ubíhala ze začátku vcelku rychle až na jeden problém s kolem, kdy se mi zasekl řetěz mezi převodníky a nešel vyndat. Zkusili jsme několik triků, už propadali beznaději, ale potom Kamenáč zabral ještě víc a řetěz po sedmi minutách řetěz vytrhl. Ovšem nic proti tomu, co se stalo jiné dvojici. Urvali přehazku a to se pak nedá jet. Zavolali kamarádovi z Jablonce, že potřebují náhradní kolo a kámoš jim přivezl rezervu na auto. Na fotce si možná všimnete, že Kamenáč dokáže opravit i upadlý náústek Camelbacku. Stačí do hadičky strčit větev. Trasa nebyla lehká, byla ale krásná. Pohled na zelené kopce byl jednoduše úchvatný. Po 5 hodinách jsme se slušně unavili a následných 66 minut jsme ždímali poslední zbytky sil.

Na druhou disciplínu, výjezd kopce, jsme šli s bolavými a nepoužitelnými nohami, dobrými tak akorát do nohavic. Utrpení však trvalo jen 7 a půl minuty. Neudrželi jsme parádní výsledek po MTBO, ale i tak jsme ve veteránech stáli na druhém stupni a celkově třetí místo je také pěkné, zvlášť když jsme za soupeře měli mnohem mladší kamarády.

BMF nelze hodnotit jinak než pozitivně. Těším se zase za rok do krásných Jizerských hor a na fesťák.

MTBO Kolotoč 2019 se nám objevil v závodním kalendáři poprvé a organizátorům patří velký dík. Hvězdář dostál svému slovu a připravil zajímavý závod doplněný o pořádnou PR masáž před ním, kdy lehce měnil prostor, počet kontrol i délku závodu. Skvělé, že o to všem tolik přemýšlel.

Nakonec mu z toho vyšlo 4,5 hodiny jihozápadně až severozápadně od Kladna, s 33 kontrolami. Tenhle vysoký počet kontrol, všechny oceněné pěti body, se mi líbil. Závodu to dodalo šmrnc a už dlouho jsem se nesnažil prásknout s kolem, doběhnout ke kontrole a razit tak strašně rychle. Ivě jsem u kontrol zakázal zastavovat vůbec; pít se dá na kole, smrká se přes rameno a čtyři hodiny vydržíme bez zastávky u křoví. Přeci jen 33 x 30 vteřin je víc než čtvrt hodiny!

Normálně bych řekl, že obodovat všechny kontroly stejně je jen lenost organizátora, a že to vezme závodu taktickou bitvu. Tentokrát mi to ale nevadilo, závodili jsme v duchu hop nebo trop – rozhodne byť jen jedna kontrola, co nám bude chybět. No, to riziko jsem přehnal, když jsem si nechal všech pět kontrol v lesoparku na Sletišti na konec. Pak jsem se celou dobu bál, že posbírám ty vzdálené kontroly a ty blízké nestihneme. Ukázalo se však, že trasa 80 km se objet dala a 700 výškových metrů nebylo žádný extrém. (Postupy jsou na Play-map).

Závod byl okořeněný počasím. U první kontroly, kdy mi bylo vedro, jsem poprosil o trochu deště. A pak už pršet nepřestalo. Trápilo nás to chvíli - až na postup u kontroly 18, kdy jsem se nechal zlákat na Hvězdářem ručně dokreslenou cestu po poli. Měly mě varovat obří pásové kultivátory, které za sebou táhly radlice. Traktorka nám tam důkladně zanesla kola, vidlice i přehazování, ale jen do okamžiku, než jsme se odvážně vnořili do brodu přes potok se zvýšeným stavem vody. Poznámku, že vlevo byl mostek beru, ale já viděl kontrolu za vodou a na mostek nezbyl čas. Po brodu nás déšť už nezajímal vůbec. Během závodu se nám drobné chybičky nevyhnuly, ale nic šíleného, vlastně jsem jen neuměl najít ten správný dub v lese, kde byly desítky dubů. Ale když jsem ho nakonec uviděl, tak to bylo jasný, to byl prostě „pan Dub“. Skoro to až vypadá, že nemám zážitky – ale mám zážitek ze závodu jako takového. Přišel mi strašně rychlý, dupavý, pořád v tempu, oči pořád na mapě. To způsobil ten rovinatější profil a velký počet kontrol. Moc hezky to utíkalo.

Čeho si na Kolotoči cením nejvíc, je odvaha se pustit do závodu takhle blízko u Prahy a Kladna, kde je to samá dálnice, obora a vesnice. Vůbec jsem však nebyl zklamaný. Organizátorům se podařilo vybrat velmi zajímavá místa (zajedu si na některá i později znovu), určitě doporučuji výjezd na Tuchlovickou haldu (ano, jde to vyjet) nebo výlet s rodinou ze Sletiště na Kačice a Tuchlovice po nové cyklostezce, které je udělaná na staré železniční trati.

(Olda Novák, Skialp nad Hrobem)