SHOCart Liga

ČERSTVĚ POSEKANÉ LOUKY, ÚTULNÁ RESTAURACE HERMÍNA, PODKRKONOŠSKÉ KOPCE A KOPEČKY, SJEZDOVKA PIZÁR, TO JSOU POJMY NEROZLUČNĚ SPJATÉ S BMF 2017.

V CYKLISTICKÉ ČÁSTI BUDE NA DOSPĚLÉ ÚČASTNÍKY ČEKAT ŠESTIHODINOVKA A 33 KONTROLNÍCH STANOVIŠŤ ROZMÍSTĚNÝCH OD KOŘENOVA AŽ K SEMILŮM. LESY A PASTVINY, VYHLÍDKY, KAPLIČKY, MOSTY I POTOKY. PO DOJETÍ DO CÍLE BUDE NÁSLEDOVAT TRADIČNÍ VÝJEZD DO SJEZDOVKY PIZÁR, TENTOKRÁT BUDE MÍT KAŽDÝ POUZE JEDEN POKUS, ABY ZBYLY SÍLY NA VEČERNÍ TANCOVAČKU.

OD 19 HODIN TO POŘÁDNĚ ROZBALÍ SKUPINA S.Q.O.S.T. TĚŠTE SE NA POŘÁDNÝ NÁŘEZ.

REPERTOÁR: JJ CALE, WHO, SANTANA, ERIC CLAPTON, ROLLING STONES, JIMI HENDRIX, BAD COMPANY, LYNYRD SKYNYRD, BEATLES, JOHN LENNON, BOB DYLAN...

OD 21 HODIN HRAJE DŮVĚRNĚ ZNÁMÉ EL-GAUČO.

PŘIHLÁŠKY NA WEBU BIKEMUSICFEST.CZ PŘÍPADNĚ MAILEM NEBO NA MÍSTĚ.

KRAKONOŠ A SOJKA

Silné zážitky a parádní bikování – to byl první ročník Bike-O-Challnege. BOCH navazuje na legendární akci Bike Adventure a letos nahrazuje Bedřichovskou Pětihodinovku. Další ročník se bude konat každé dva roky, bude se střídat s Bike Adventure.

A jaký to bylo. Za mě musím říct, že šlo o parádní akci. Byla perfektně organizačně zvládnutá a protože byla dvoudenní tak i po společenské stránce nás obohatila. Pokud jste si koupili nějaký ten gel nebo tyčinku ve stánku Sporticus s nápisem Enervit, tak jsme se potkali. Musím říct, že kombinace prodeje ve stánku a závodění byla docela náročná. Pár minut před svým startem jsem ještě obsluhoval zákazníky a chvíli na to jsem jezdil po kontrolách. Ještě že u Seče máme chatu. Aspoň jsem měl představu o mapovém prostoru.

Samotná velikost mapy přesahovala formát A3. Oblast kontrol se táhla od Heřmanova Městce na severu až po Chotěboř na jihu. Vodní nádrž Seč ležela přibližně uprostřed mapy. Mirek se svým týmem podrobně zmapoval cesty, které bychom mohli použít a zanesli do mapy přes 400 změn. Zároveň zvýraznili vrstevnice, abychom si nevědomky nepřidali metry stoupání navíc. Mapu s vyznačenými kontrolami jsme dostali už při registraci, ale bodové ohodnocení kontrol nám úplně rozbourali předpokládanou trasu a ve výsledku jsme jeli úplně jinak, než jsme zamýšleli.

Razilo se čipy. Průjezd kontrolou se zaznamenával elektronicky čipem do krabičky, za což pak získáte mezičasy, které můžete porovnat s ostatními a zjistit, jaký postup byl rychlejší.

Naše strategie spočívala ve 3 bodech. Nejprve jsme chtěli vybrat kontroly západně od Kaňkových hor, kde se z rozsáhlé roviny zvedají Železné hory – začátek Českomoravské Vysočiny, Pak na jihu vybrat všechny vzdálené kontroly (byly za hodně bodů) a při návratu do cíle držet výšku a využít silnice přes Prachovice, podél které bylo několik laciných kontrol. Za 4 hodiny jsme se ocitli na 100 bodové kontrole v nejzazším rohu mapy nejdále od cíle. Bohužel, při návratu jsme museli vynechat 2 plánované kontroly za slušný počet bodů, abychom stačili přijet v limitu. To se nám i přes obrovskou průtrž mračen povedlo se 3minutovou rezervou. Povím vám, že takovej liják jsem nezažil. Ani nic, co by se tomu trochu blížilo. Vítr nás srážel z kola, auta na silnici zastavovala, všude padaly větve a po silnici tekly potoky vody. Když to vypadalo, že bouře dosáhla vrcholu a že už bude slábnout, tak ještě přidala. Naštěstí v lese, kde jsme byli krytí stromy, to tak vážné nebylo a dojeli jsme v pořádku.

Do druhého dne jsme vstupovali z 2. nejlepším výsledkem, ale velkou ztrátou na první dvojici, která sebrala o pořádnou porci bodů navíc, takže naším cílem bylo udržet 2. místo. Tentokrát se nám povedlo vymyslet až na pár detailů ideální postup. Jenže se mi začalo rozpadat kolo. Nejdřív mi praskl držák lahve, pak i s lahví upadl a utekl mi vzduch z předního kola. Bezdušáka jsem dofoukl 1. ze 2 bombiček, co jsem měl s sebou. Za nějakou dobu kolo zašle ušlo, že se po něm nedalo jet. Rychle jsme použili duši, nafoukli poslední bombičkou a vyrazili. Pak mě trklo, že jsem nezkontroloval, jestli v plášti není trn, nebo něco, co by duši proděravělo. Naštěstí duše tlak držela. Ne dlouho. Cestou na poslední kontrolu ušla úplně a téměř 5 kilometrů jsem tedy dojížděl na prázdném předním kole. Že to bylo o držku jsem poznal na vlastní odřenou kůži posléze. Škrtli jsme kontrolu a snažil jsem se jet z kopce po silnici, co to šlo, abychom nedostali moc velikou penalizaci za pozdní příjezd, který jsme měli naplánovaný podle znalostí včerejších mezičasů ze stejného postupu někam těsně na limit, kdy jsou ještě velmi nízké penalizace za pozdní dojezd. Nějak si mi podařilo dojet do cíle a bylo to jen necelé 4 minuty po limitu a bez té vynechané kontroly. Hodnota kontroly a penalizací se pak přesně shodovala se ztrátou na celkové první místo, takže kdybych uměl líp opravit defekt, mohli jsme bojovat o vítězství.

Doma při opravě jsem ještě objevil prasklý zadní ráfek ☹. V plášti jsem žádný trn nenašel, i kdyby tam byl, tak přes tmel bych ho neměl šanci najít. Příště budu měnit sjeté pláště dřív…

Myslím, že si to všichni náramně užili, ať už jeli o bednu nebo na výlet. Cesty na kontroly nás zavedli do pěkných míst, ani jsme nejezdili moc po silnicích, za což jsem vždycky rád, všechny cesty se dali jet a mapa nabízela nepřeberné možnosti postupů jak pro chrty, tak pro pomalejší páry.

Na Bike-O-Challenge mám jen slova chvály, moc pěkně jsem si zajezdil a těším se příští rok na B5H od týmu Sporticus Orienteering.

20.7. Dnešního dne se dohodl organizator s Krakonošem že pro zájem startujících se otevírá kategorie "JEDNOTLIVCI "

Tedy každý kdo nemá k sobě "parťáka", nebo si chce zasoutěžit sám se může přihlásit !

Způsob přihlašování je obdobný jako u kategorií dvojic pouze úhrada startovného je poloviční tj 250,-Kč při registraci po internetu 300,-Kč na místě

Marťas:

Jedenáctý ročník ročník Sněžnického stratéga je za námi. Myslel jsem si, že tentokrát už nebudeme „na dohled“ od Sněžníku, ale opak byl pravdou, z některých vyhlídek byl Sněžník jako na dlani. Doufáme, že se Vám ve Středohoří líbilo, přestože tam jsou vodorovné úseky cest a silnic vzácnější než tetřevi na Šumavě. O to více bylo krásných vyhlídek, historických hradů, prudkých sjezdů a ještě prudších výjezdů i dalších zajímavých míst.

Ačkoli počasí od rána zrovna nelákalo k projížďce na bajku lesem, překvapilo nás, že kromě jednoho člověka (který se mi telefonicky omluvil) jste přijeli všichni přihlášení. Ještě před startem se mraky protrhaly a slunečné středohorřské dobrodružství mohlo vypuknout.

Umístění kontrol vám letos připravil Semish a já jsem provedl následnou korekci. Vypadla třeba 80ka v Průčelské rokli, nebo lípa v zaniklé obci kam už cesty dávno nevedou. Sice byly trochu dohady (ty vole, to je cenzůra jak za komínů!), ale nakonec jsme se shodli. Přesto se ukázalo, že je to v těch kopcích pořád moc velké a tak jsme na poslední chvíli vypustili ještě 4 kontroly, aby to bylo alespoň trochu „datelné“ a dalo se přemýšlet o nějaké strategii. Pro kandidáty na vítězství se nabízela trochu riskantní varianta pobrat všechny černé kontroly vykompenzovat jejich nízké body bonusem 100 bodů. Málem se to podařilo ATC Kokořín, nebo Bizonovi, ale vypekla je chybějící cesta z K34. Jediní kdo bonus utrhli tak byli Peklo se nikdy nemýlí!, bohužel za cenu 84 bodů penalizace za pozdní příjezd. Některé týmy měly problém najít skalní palici na Magnetovci, kde si mapař trochu více zageneralizoval. Ale kdo věřil, ten našel – jediná 80ka přece nemůže být zdarma, nebo levně. Nikdo z vás se také nepokochal výhledem z Vysokého Ostrého a tak jsme se tam museli vypravit sami v rámci čekání na váš příjezd. Škoda že jsme tam K41 rovnou nesebrali, protože následně jí nějaký padouch ukradl.

Výsledným pořadím ještě trochu zamíchala cholerová kontrola, která stejně jako vloni ani letos nebyla (díky chybnému vzorci v jedné z buněk kalkulátoru) určena úplně správně. Ale osud tomu tak chtěl a cholera je těžká nemoc. Jak jednou vypukne, léčí se špatně a proto K44 zůstává nakaženou a odčítá 40 bodů.

Poznámka:

Saša spočítal správné výsledky a započítal je do žebříčku.

Ruleta - srdeční záležitost - už jsem o tom tady párkrát psal. Mapu chlapi za poslední roky výrazně vypilovali - věčným remcalům (konkurence z VIPrahla) musím dát za pravdu už jen v tom, že ekvidistance 20 m není úplně standardní, takže kaplička 24 na osmitisícovce nad Kobylami dovede nečekaně zahýbat s distribucí kyseliny mléčné. Piktogramy památek pro málčiky + korálky cyklostezek letos skoro (jen zase u tý 24ky ;-)) nevadily a vem je bakovdevil ;-)

Po loňské absenci jsem se těšil dvojnásob, navíc s novou ultrarychlou dračicí, pro kterou byla noční etapa premiérou; učit mladý holky novým věcem, to neomrzí ;-)

Páteční přípravy začínají ráno zjištěním, že luciferova nabíječka se "nečekaně" opět neobjevila a světlo je po Drsném Jasoňovi na bodě mrazu - naštěstí výrobce Operák je v dílně, takže rozjetí před závodem vede nestandardně po trase Vinohrady - Václavák - Staromák - Letná - Bubeneč a zpět. Tím ale stress naštěstí končí, prezentace s časovou rezervou, pivko (mno teda vlastně radegast...) a první průzkum mapy = kupodivu nikde žádná zapeklitost a chystáme se na silniční kritérium.

Start, dosprintovat za "koňovnu" první - bez toho by mě to nebavilo, body do ruky a ejhle - velká otázka západ nebo střed, kde to neznám. Mozkové závity horečně přepočítavají varianty a nejistotu rozhoduje až halasný příjezd Jindry Vostré z další vlny - teď už nebude klid a já porušuju Kamenáčovu radu z ročníku 2014 a vyjíždíme na intuici a riziko s tím, že jedeme střed, postup doplánuju po cestě a západ posbíráme po cestě domů 8-)))

Zádrhel hned po kilometru - jedu na jistotu pod most, Jitka někam na druhou stranu. Soupeři zpívají posměšnou písničku, naštěstí se po chvíli nacházíme. Další lehký problém v Hradišti (města při závodě nemám rád), kde vytahuju buzolu, ale pak už to jde jak po másle. Abych nelhal - ještě asi hodinu, než si pořádně otočím mapu, si vůbec nejsem jist strategií, nicméně laciné kontroly pomaličku přibývají, dohledávky bez problémů a já už vidím že stihneme dost padesátek. Úžasná letní noc, nikde nikdo, ani soupeřů moc nepotkáváme - dobré nebo špatné znamení? Komplikace na zelené k 17ce - n amotávám do zadního kola strom (fakt to nebyla větev, to já poznám) a zhruba pět minut to řešíme - že by nějaká potvora žárlivá? ;-) Drápeme se na Vicmanov a sama Jitka navrhuje to co chci, tedy že na riziko dáme ještě Jabloneček a pak se pekelným finišem pokusíme o co nejmenší penále. Trvalo to na velkou pilu 30 minut stejně jako v roce 2012 ;-) - není nad to se před spaním trošku uklidnit ;-)

Dvakrát Radegast u stánku, závist soupeřů, kteří paběrkovali pod Bezdězem, hruškovice místo ústní vody ;-) a jdeme spokojeně chrnět.

Ráno sluníčko, balóny jak od Lhotáka, pivko, snídaně a podle výsledků na vratech pojedeme hájit lichotivý bronz v ABS. Bude hic!

Letíme pro body - trošku zklamání z easy strategie, kdy budeme těžit z našeho know-how, soupeřům je to ale taky jasné a "do stínu" nad Bělou se nechává zlákat jen málokdo. Trasa je daná, pohybujeme se v kapku otravném vláčku, správností volby jsem si jist. Ve chvíli, kdy už si pomalu chystám proslov na téma "děkuju rodičům a hlavně mám na srdci světový mír", vyrábím superchybu - pod sjezdem ze 17ky netrefujeme na rozdíl od noci asfaltku na Vicmanov. Chvíli se utěšuju, že jedeme rovnou na Jabloneček a ušetříme si výjezd a místo 30ky ještě něco pobereme. Pak mi ale dochází, že tudy jsme určitě včera nefinišovali - silnice a vietnamská džungle jsou úplně odlišná prostředí. Je načase si přiznat, že jedeme - ta hrůza!!! - do hajzlu údolím Zábrdky. Ze samostudia vím, že tam někde vpředu je Pytlíkovský mlýn, ke kterému snad vede několik cest, ale než jsme ho v těch houštinách našli, seriózně jsem se zabýval úvahami o sebevraždě upálením kopřivami; takhle řeší potupu japonský generál! Výjezd na Jabloneček, nechápavé pohledy soupeřů, pak chvíli krize - psychika tomu fakt nepomůže - a v kejmlu sucho. Sbíráme poslední drobky a rozumně se pak nepokoušíme o lov nad časový limit, síly došly...

Bedna v ABS visela letos nízko nizoučko, ale pohár za kategorii je nádhernej, čertíci na šátku se zase podívali domů a za rok je co vylepšovat ;-)

Libore a ostatní, díky!

Saša

Věřím, že Vám tento trochu zmatený text přiblížil pocity stále ambiciozního Saši Kotačky na Ruské Ruletě. Jsem rád, že zrovna on s Jitkou vyhráli a gratuluji jim. Saša totiž strašně rád vyhrává :-) Petr