SHOCart Liga

Ruská Sibiř a BMF jsou mé úplně první závody na kole, kterých jsem se zúčastnil. S paseckou akcí mě tedy pojí pevné pouto a rád vzpomínám na bujaré večírky s partou kolem Ály a Větráka noc před startem, neuvěřitelné faily Maijka, non-stop jízdu vodou za povodních, na skvělé kapely, na nekonečné tomboly, Dádu v převleku, gigantickou fatru, … Bylo by to na dlouhé povídání.

Nikde jinde nenajdete spojení super MTBO vícehodinovky, výjezdu sjezdovky a hudebního festivalu. Jsem proto rád, že po roční odmlce BMF vstal z mrtvých a opět bavil bikové nadšence. Letos nás stavitelé Komanč a Saša zavedli jak na sever ke Kořenovu, tak na jich až do Semil a limit stanovili na 6 hodin, abychom si to pořádně užili. Dokonce nás vyvezli po startu sedačkovou lanovkou na kopec - toho jsme samozřejmě využili.

Díky svým vždy vysokým ambicím a potřebě vyjet si body do Shocartligy sehnal jsem si do dvojice holku s formou jako hrom a ze staré party se připojil Větrák, který přivezl Lucku, kterou však nechal jet samotnou, ať se otrká na svém prvním MTBO vůbec. Lucce jsme dali spousty užitečných rad do závodu. Jen jsme jí nezdůraznili, že pravidlo číslo jedna je přijet do cíle v limitu…

Ihned po startu jsme s Terkou sedli na lanovku, vyfotili se a vymysleli postup. Nejdříve jsme posbírali kontroly na severní části mapy a pak přejeli na jih. Kontrola s popisem “bójka uprostřed jezírka” byla vážně bójka uprostřed jezírka. Naštěstí jsem k ní mohl dojet na lehátku a namočil jsem si jen zadek. Kousek dál jsme narazili na další vodní kontrolu v bývalém koupališti, ke které jsem už plaval. Tam však Čak připravil Terce šok, ze kterého se doteď nevzpamatovala a ten obrázek nosí stále v hlavě. Myslím, že to byl důvod, proč do mě pak v Semilech nabourala. Nedokázala se pořádně soustředit na jízdu. Po tom, co jsem se pěkně umyl, jsem se zase hned zašpinili bahnem a to fest. Příště pojedu opačný postup. Posbírali jsme skoro všechny dobře bodované kontroly a hodinu a čtvrt před limitem zamířili do cíle. Terka měla ke konci víc sil, takže mě to dala pěkně vyžrat a nasadila tempo, při kterém jsem jí nedokázal uviset. Prosil jsem jí, spílal, vyhrožoval, ale Terka neměla slitování a pěkně to hnala. Na výjezd jsem totálně přenastavil kolo. Bylo poznat, že jsem si v dětství hrál s Merkurem. Terce jsem alespoň vyfoukl vidlici a posunul sedlo, aby se jí nezvedalo tolik přední kolo a vyjeli jsme stoupat metry na kopec. Trochu jsem se bál, že mě Terka na sjezdovce předjede, nebo srazí, takže jsem jel, co to šlo a skončil někde v horní části.

Větřík přetavil své zkušenosti ve stříbrnou medaili, což bylo největší překvapení od Nagana.

Na fesťák zavítala nám již notoricky známá ska kapela El Gaučo, které přivezla některé nové songy, i profláklé hity jako Endorfin - píseň složenou speciálně pro MTBO.

Jsem moc rád, že jsme se zase v Pasekách sešli a od ostatních vím, že chtějí přijet i další rok zlepšit svůj výkon na sjezdovce - jeden pokus jim nestačil.

Jak to celé dopadlo naleznete ve výsledcích.

Větší množství akcí Shocartligy máme už za sebou, zkontrolujte si tedy prosím své výsledky v žebříčku, ať sedí do posledního bodu.

ČERSTVĚ POSEKANÉ LOUKY, ÚTULNÁ RESTAURACE HERMÍNA, PODKRKONOŠSKÉ KOPCE A KOPEČKY, SJEZDOVKA PIZÁR, TO JSOU POJMY NEROZLUČNĚ SPJATÉ S BMF 2017.

V CYKLISTICKÉ ČÁSTI BUDE NA DOSPĚLÉ ÚČASTNÍKY ČEKAT ŠESTIHODINOVKA A 33 KONTROLNÍCH STANOVIŠŤ ROZMÍSTĚNÝCH OD KOŘENOVA AŽ K SEMILŮM. LESY A PASTVINY, VYHLÍDKY, KAPLIČKY, MOSTY I POTOKY. PO DOJETÍ DO CÍLE BUDE NÁSLEDOVAT TRADIČNÍ VÝJEZD DO SJEZDOVKY PIZÁR, TENTOKRÁT BUDE MÍT KAŽDÝ POUZE JEDEN POKUS, ABY ZBYLY SÍLY NA VEČERNÍ TANCOVAČKU.

OD 19 HODIN TO POŘÁDNĚ ROZBALÍ SKUPINA S.Q.O.S.T. TĚŠTE SE NA POŘÁDNÝ NÁŘEZ.

REPERTOÁR: JJ CALE, WHO, SANTANA, ERIC CLAPTON, ROLLING STONES, JIMI HENDRIX, BAD COMPANY, LYNYRD SKYNYRD, BEATLES, JOHN LENNON, BOB DYLAN...

OD 21 HODIN HRAJE DŮVĚRNĚ ZNÁMÉ EL-GAUČO.

PŘIHLÁŠKY NA WEBU BIKEMUSICFEST.CZ PŘÍPADNĚ MAILEM NEBO NA MÍSTĚ.

KRAKONOŠ A SOJKA

Silné zážitky a parádní bikování – to byl první ročník Bike-O-Challnege. BOCH navazuje na legendární akci Bike Adventure a letos nahrazuje Bedřichovskou Pětihodinovku. Další ročník se bude konat každé dva roky, bude se střídat s Bike Adventure.

A jaký to bylo. Za mě musím říct, že šlo o parádní akci. Byla perfektně organizačně zvládnutá a protože byla dvoudenní tak i po společenské stránce nás obohatila. Pokud jste si koupili nějaký ten gel nebo tyčinku ve stánku Sporticus s nápisem Enervit, tak jsme se potkali. Musím říct, že kombinace prodeje ve stánku a závodění byla docela náročná. Pár minut před svým startem jsem ještě obsluhoval zákazníky a chvíli na to jsem jezdil po kontrolách. Ještě že u Seče máme chatu. Aspoň jsem měl představu o mapovém prostoru.

Samotná velikost mapy přesahovala formát A3. Oblast kontrol se táhla od Heřmanova Městce na severu až po Chotěboř na jihu. Vodní nádrž Seč ležela přibližně uprostřed mapy. Mirek se svým týmem podrobně zmapoval cesty, které bychom mohli použít a zanesli do mapy přes 400 změn. Zároveň zvýraznili vrstevnice, abychom si nevědomky nepřidali metry stoupání navíc. Mapu s vyznačenými kontrolami jsme dostali už při registraci, ale bodové ohodnocení kontrol nám úplně rozbourali předpokládanou trasu a ve výsledku jsme jeli úplně jinak, než jsme zamýšleli.

Razilo se čipy. Průjezd kontrolou se zaznamenával elektronicky čipem do krabičky, za což pak získáte mezičasy, které můžete porovnat s ostatními a zjistit, jaký postup byl rychlejší.

Naše strategie spočívala ve 3 bodech. Nejprve jsme chtěli vybrat kontroly západně od Kaňkových hor, kde se z rozsáhlé roviny zvedají Železné hory – začátek Českomoravské Vysočiny, Pak na jihu vybrat všechny vzdálené kontroly (byly za hodně bodů) a při návratu do cíle držet výšku a využít silnice přes Prachovice, podél které bylo několik laciných kontrol. Za 4 hodiny jsme se ocitli na 100 bodové kontrole v nejzazším rohu mapy nejdále od cíle. Bohužel, při návratu jsme museli vynechat 2 plánované kontroly za slušný počet bodů, abychom stačili přijet v limitu. To se nám i přes obrovskou průtrž mračen povedlo se 3minutovou rezervou. Povím vám, že takovej liják jsem nezažil. Ani nic, co by se tomu trochu blížilo. Vítr nás srážel z kola, auta na silnici zastavovala, všude padaly větve a po silnici tekly potoky vody. Když to vypadalo, že bouře dosáhla vrcholu a že už bude slábnout, tak ještě přidala. Naštěstí v lese, kde jsme byli krytí stromy, to tak vážné nebylo a dojeli jsme v pořádku.

Do druhého dne jsme vstupovali z 2. nejlepším výsledkem, ale velkou ztrátou na první dvojici, která sebrala o pořádnou porci bodů navíc, takže naším cílem bylo udržet 2. místo. Tentokrát se nám povedlo vymyslet až na pár detailů ideální postup. Jenže se mi začalo rozpadat kolo. Nejdřív mi praskl držák lahve, pak i s lahví upadl a utekl mi vzduch z předního kola. Bezdušáka jsem dofoukl 1. ze 2 bombiček, co jsem měl s sebou. Za nějakou dobu kolo zašle ušlo, že se po něm nedalo jet. Rychle jsme použili duši, nafoukli poslední bombičkou a vyrazili. Pak mě trklo, že jsem nezkontroloval, jestli v plášti není trn, nebo něco, co by duši proděravělo. Naštěstí duše tlak držela. Ne dlouho. Cestou na poslední kontrolu ušla úplně a téměř 5 kilometrů jsem tedy dojížděl na prázdném předním kole. Že to bylo o držku jsem poznal na vlastní odřenou kůži posléze. Škrtli jsme kontrolu a snažil jsem se jet z kopce po silnici, co to šlo, abychom nedostali moc velikou penalizaci za pozdní příjezd, který jsme měli naplánovaný podle znalostí včerejších mezičasů ze stejného postupu někam těsně na limit, kdy jsou ještě velmi nízké penalizace za pozdní dojezd. Nějak si mi podařilo dojet do cíle a bylo to jen necelé 4 minuty po limitu a bez té vynechané kontroly. Hodnota kontroly a penalizací se pak přesně shodovala se ztrátou na celkové první místo, takže kdybych uměl líp opravit defekt, mohli jsme bojovat o vítězství.

Doma při opravě jsem ještě objevil prasklý zadní ráfek ☹. V plášti jsem žádný trn nenašel, i kdyby tam byl, tak přes tmel bych ho neměl šanci najít. Příště budu měnit sjeté pláště dřív…

Myslím, že si to všichni náramně užili, ať už jeli o bednu nebo na výlet. Cesty na kontroly nás zavedli do pěkných míst, ani jsme nejezdili moc po silnicích, za což jsem vždycky rád, všechny cesty se dali jet a mapa nabízela nepřeberné možnosti postupů jak pro chrty, tak pro pomalejší páry.

Na Bike-O-Challenge mám jen slova chvály, moc pěkně jsem si zajezdil a těším se příští rok na B5H od týmu Sporticus Orienteering.

20.7. Dnešního dne se dohodl organizator s Krakonošem že pro zájem startujících se otevírá kategorie "JEDNOTLIVCI "

Tedy každý kdo nemá k sobě "parťáka", nebo si chce zasoutěžit sám se může přihlásit !

Způsob přihlašování je obdobný jako u kategorií dvojic pouze úhrada startovného je poloviční tj 250,-Kč při registraci po internetu 300,-Kč na místě

Marťas:

Jedenáctý ročník ročník Sněžnického stratéga je za námi. Myslel jsem si, že tentokrát už nebudeme „na dohled“ od Sněžníku, ale opak byl pravdou, z některých vyhlídek byl Sněžník jako na dlani. Doufáme, že se Vám ve Středohoří líbilo, přestože tam jsou vodorovné úseky cest a silnic vzácnější než tetřevi na Šumavě. O to více bylo krásných vyhlídek, historických hradů, prudkých sjezdů a ještě prudších výjezdů i dalších zajímavých míst.

Ačkoli počasí od rána zrovna nelákalo k projížďce na bajku lesem, překvapilo nás, že kromě jednoho člověka (který se mi telefonicky omluvil) jste přijeli všichni přihlášení. Ještě před startem se mraky protrhaly a slunečné středohorřské dobrodružství mohlo vypuknout.

Umístění kontrol vám letos připravil Semish a já jsem provedl následnou korekci. Vypadla třeba 80ka v Průčelské rokli, nebo lípa v zaniklé obci kam už cesty dávno nevedou. Sice byly trochu dohady (ty vole, to je cenzůra jak za komínů!), ale nakonec jsme se shodli. Přesto se ukázalo, že je to v těch kopcích pořád moc velké a tak jsme na poslední chvíli vypustili ještě 4 kontroly, aby to bylo alespoň trochu „datelné“ a dalo se přemýšlet o nějaké strategii. Pro kandidáty na vítězství se nabízela trochu riskantní varianta pobrat všechny černé kontroly vykompenzovat jejich nízké body bonusem 100 bodů. Málem se to podařilo ATC Kokořín, nebo Bizonovi, ale vypekla je chybějící cesta z K34. Jediní kdo bonus utrhli tak byli Peklo se nikdy nemýlí!, bohužel za cenu 84 bodů penalizace za pozdní příjezd. Některé týmy měly problém najít skalní palici na Magnetovci, kde si mapař trochu více zageneralizoval. Ale kdo věřil, ten našel – jediná 80ka přece nemůže být zdarma, nebo levně. Nikdo z vás se také nepokochal výhledem z Vysokého Ostrého a tak jsme se tam museli vypravit sami v rámci čekání na váš příjezd. Škoda že jsme tam K41 rovnou nesebrali, protože následně jí nějaký padouch ukradl.

Výsledným pořadím ještě trochu zamíchala cholerová kontrola, která stejně jako vloni ani letos nebyla (díky chybnému vzorci v jedné z buněk kalkulátoru) určena úplně správně. Ale osud tomu tak chtěl a cholera je těžká nemoc. Jak jednou vypukne, léčí se špatně a proto K44 zůstává nakaženou a odčítá 40 bodů.

Poznámka:

Saša spočítal správné výsledky a započítal je do žebříčku.